Jiří Weinberger s přáteli: Studio bez mikrofonu

Co nabízíme?

Premiérová setkání s původními písněmi, s povídkami a také s hudbou beze slov.
A hlavně s lidmi, kteří jsou toho všeho autory i interprety.

Recenze knihy Jiřího Weinbergera a Petra Wohla "V kamenolomu má tři kořeny", Ivana Lukelová

Jiří Weinberger (text) - Petr Wohl (ilustrace), nakladatelství Krigl, 2022

Možná je současná doba natolik smutná, že už i humorista vytváří smutný humor, aniž by si to chtěl připustit. Nebo jsem já natolik nakažená smutkem doby, že již i humor vnímám jako smutný.

Texty jsou jistě napsané formálně precizně a v humorných formách (slovní hříčky - Čichám, čichám člověčinu, kalambúry - Důchodci a důchodkyně...), jak je pro autora typické, ale obsahově z nich kape smutek a občas až beznaděj.

Vím, že Jiří Weinberger dříve také psal vtipně o vážných tématech, ale bylo to takové halasovské připomenutí pomíjivosti života, aby se člověk mohl o to víc radovat, že žije. Tato knížka je plná nostalgie (nejčastěji ze stáří - Popojel jsem si tramvají, obecně ze života -Holahej, občane, ze společnosti - Týden jak flašinet, z politiky - Zase už si z našich daní...), a tu radost tam většinou neumím najít (jen zcela výjimečně - S dobrotami plná chutí...)

Po jazykové stránce je tato kniha stejně dokonalá jako předchozí knihy. Najdeme v ní množství metafor ("Bavlna Vltavy je za soumraku hebká, utonulým buď dušičkám poklička vlídná a lehká"), metonymií a personifikací ("Týden jak flašinet nás obehrává o dny, dolní ret i ten horní melou a melou a s vervou przní můj jazyk rodný") a také neologismů (mužčinu, osmikrásku, lokomobilu). Nonsens je základem mnoha básniček (Hraje tele; S dobrotami plná chutí; Jedu, jedu, jedu, jedu).

Ilustrace Petra Wohla výstižně doplňují texty, jsou tedy také často ponuré, přesto však velmi hezké a zajímavé. Někdy jsou i součástí básně a zvýrazňují pointu (Vynalezl jsem!).

Ivana Lukelová, červen 2022

 

<< zpět

 

 

 

viz. také www.timing.cz