Rakastan sinua aneb Zastavárna
Vydal Jiří Weinberger, Praha 2025, 46 stran, ilustrovala Pavla Hovorková.
ISBN 978-80-11-07795-2
Takzvaně nepravděpodobné příběhy se těší oblibě odpradávna. Posluchač má chuť skočit vypravěči do řeči a pochlubit se příběhem ještě méně pravděpodobným. Jiří Weinberger se pravděpodobností zabýval v rámci studia, tudíž dobře ví, jak často se pravděpodobnost pohybuje po svých mezních hodnotách. V ruletě padá červená po celý den a stoletá voda se zákeřně vrátí za rok. Jiří Weinberger obdobné příběhy sbírá a nevypráví je u stolu, jak bývá zvykem, ale poznamenává si je do notýsku, aby je zkomprimoval a očištěné od vypravěčského balastu vydal knižně. Čtenář pak s ním zasedne k virtuálnímu stolu, příběh rozbalí a pokusí se autora přetrumfnout, čímž odváže ze řetězu svou vlastní kreativitu.
Zkuste si podobně jako autor stoupnout do tramvaje s vlhkou slupkou od banánu v ruce. Někteří cestující se od vás odtáhnou (ty ponechme stranou), jiní naopak začnou nabízet ubrousek nebo igelitku, další odsune horní část okna, abyste mohl slupku vystrčit ven. Zájem o získání slupky pro svůj kompost asi projeví málokdo, ale kdo ví, pravděpodobnost se přece pohybuje i po hodnotách pravdě nepodobných. Příběhy jsou vcelku prosté, záleží jen na úhlu pohledu. Vděčným tématem je „divoký fotr“, ve kterého se občas transformuje každý z nás. Znám jednu obětavou matku (nebudu ji jmenovat), která z výchovných důvodů chtěla tři neposluchy sundat z koruny jabloně hrozbou, že jim ujede vlakem. Skutečně vstoupila oběma nohama na plošinu pantografu, a tu se dveře automaticky zavřely…
Vděčné jsou příběhy začleňující do děje nenadálé zazvonění mobilu. Vybavuje se mi večerní koncert ve venkovském kostele, kdy po vzletné úvodní řeči o kulturním jitru zdejší komunity zakokrhal od oltáře kohout. Dál už to vyprávět nemusím. (Dříve narození si jistě vzpomenou, jak oblíbené bylo v „divokých devadesátkách“ kokrhání jakožto vyzváněcí tón.)
Autor miluje svou roli pobaveného pozorovatele příhod, které se mu dějí. Mírně se baví i tím, jak snadno se my čtenáři necháme vtáhnout do hry. Miluje svůj způsob interpretace, záměrně oproštěný od vypravěčské květnatosti. Jeho úhel pohledu je podtržen ilustracemi Pavly Hovorkové. A co autor odnesl do zastavárny? Snad abychom počkali, až si to zase vyzvedne.
Pavla Loucká, bohemistka, redaktorka časopisu Psychosom
únor 2026