Jiří Weinberger s přáteli: Studio bez mikrofonu

Co nabízíme?

Premiérová setkání s původními písněmi, s povídkami a také s hudbou beze slov.
A hlavně s lidmi, kteří jsou toho všeho autory i interprety.

Co je a co není NONSENSE?, Jiří Weinberger

Josef Hiršal napsal: atribut nonsens není nic definitivního, text se nonsensem stává, nebo jím i být přestává. Souhlasím s J. Hiršalem a naopak, nevážím si moc definic nonsensu výčtem (prášilovské zkazky, parodie, palindromy, hříčky, dětské verše, rozpočitadla, výtvory umělého jazyka, novotvary, permutace, fonetická lyrika, gramatické hry, počítačové hry). Definice výčtem totiž nemíří k jádru pudla, nýbrž podle mého názoru směrem skoro opačným; za jádro nonsensového pudla pokládám jen jistý typ prožitku a to prožitku na straně konzumenta (tím samozřejmě nevylučuji situaci, ve které je konzumentem svého díla autor).

  1. Uvázali kozu utr utr utr utr ... - co přitom prožíváme? Nesmysl, protože to až do této chvíle nemá jasný smysl? Pravím, že to se smyslem ani s nesmyslem nemá nic společného - viz níže, v bodech b) a c), jsou dokonce platné matematické věty (tedy smysl "nejsmyslovatější") a při jejich nepozorném, nechápajícím nebo jen jiném než rigorózním poslechu lze prožít něco obdobného, jako při poslechu utr utr utr utr.
  2. Mez stínu vrženého je vrženým stínem meze stínu vlastního.
  3. Limita posloupnosti derivací ... je derivací limity posloupnosti... Kdybych obsah bodu c) zkompletoval, dostali bychom, tak jako v bodě b), platnou matematickou větu; ale o matematiku nám teď nejde. Jde nám o to, jak taková věta rezonuje v mysli a v těle toho či onoho adresáta.
  4. Prožitek nonsensu může v případech b) a c) vzniknout přinejmenším ze dvou zdrojů:

    - z obdobné podivnosti kterou nepoučené ucho shledává ve sledu fonémů v bodě a) a také

    - z podivné a překvapivé (pro někoho) podobnosti mezi strukturami b) a c) a mnoha dalšími, více či méně obdobnými strukturami. Viz např. vtipy typu Ten pán je ladič pian? Ani ne, on je spíš pijan než ladič.

  5. Prapodivný prožitek nonsensu jsem si vychutnal v rakouské restauraci, když číšník pedantsky zopakoval naši objednávku: also, Apfelsaft, Birnensaft, Himbeersaft und Traubensaft. Co to bylo? Tohle přece odněkud znám. Trvalo mi to snad 5 minut, než jsem si s nemalou námahou vzpomněl - viz e). Během těch 5 minut jsem ovšem prožíval něco zcela jiného než po nich. Této doby, kdy jsem poněkud rozuměl, ale v podstatě ještě nerozuměl, si dodatečně vážím nejvíc. Člověk by si totiž měl vážit doby, kdy si na něco nemůže vzpomenout; člověk, kterého nezaplaví zlost, může v té době o sobě i o světě ledacos zjistit.
  6. Apfelsaft, Birnensaft, Himbeersaft und Traubensaft? Co mi to připomnělo? Přece Divadlo Járy Cimrmana: Bratrovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah! Stejný rytmus, stejná intonace, stejné akcenty jako v té rakouské putyce; kdo by to ale čekal od rakouského číšníka? Jakkoli onen číšník vygeneroval v mé české hlavě zážitek typu nonsense, on o tom vůbec nevěděl, nebyl v žádném slova smyslu nonsensovým autorem, někdo by mu to musel vysvětlit, než by si svou zcela nahodilou autorskou potenci jakž takž uvědomil. A zážitek téhož typu NONSENSE jako tenkrát mě by ho asi ani po vysvětlení daného sachverhaltu nenavštívil.
  7. Vraťme se k Josefu Hiršalovi: ani Čech, který nezná Divadlo Járy Cimrmana, by prožitek nonsensu v oné rakouské knajpě neměl. To je podstatné, prožitek nonsensu závisí také, ba hlavně, na příjemci, na jeho okamžitém naladění a na jeho životních znalostech a zkušenostech, vědomých i podvědomých. Často shledáváme, že jsme prožívajíce nonsens, vnímali rozpor obsahu a formy. Takový rozpor ale není pro vznik prožitku typu nonsens postačující, to je jasné; ale neplatí náhodou opačná implikace: když nonsens, pak tento rozpor? Taky ne, viz ozvěna rekapitulace objednávky z úst rakouského číšníka v mé české hlavě; žádný rozpor formy a obsahu v té číšníkově německé větě není. Ale v příkladu bodu g) rozpor mezi formou a obsahem nositelem nonsensu je.

  8. Osiřelou Emu vychovává teta přesvědčená o rozhodujícím významu zdravé stravy... Soulad formy a obsahu je tu zřejmý. Porušme tento soulad (obyčejnou či úřední větu nahraďme písničkou) a pohleďme, co se stane, viz g).
  9. Ema má tetu / teta dietu / teta dietu / a Ema tetu má // A Ema tetu má / a teta tě tu má / a teta tě tu má / má Emo // A tak tu Ema s tetou / ačkoli ještě dítě / ačkoli ještě dítě / v jídle / se nípe // A tak tu Ema s tetou / a ta teta s dietou / v jídle / se nípe // pipetou //

Zkušenosti konzumenta textu mohou být všeliké, rozhodně tedy ne pouze veselé. Nonsens zkrátka nemá ani s veselostí, ani se smutkem nic společného. Jasně to říká Emanuel Frynta: nonsens se opírá o reálně existující dežaví konzumenta, kam patří i úzkosti, stesky a nejen zvídavost, fantazie a blažené sny; a míří tím k nonsensu jako k prožitku, to je snad zřejmé. Tzv. realisté si myslí, že se jich nonsens netýká a své prožitky typu nonsens odmítnou takto pojmenovat. Máme na to v češtině pěkné přísloví: Odříkaného chleba největší krajíc.

 

<< zpět

 

 

 

viz. také www.timing.cz