Josef Hiršal napsal: atribut nonsens není nic definitivního, text se nonsensem stává, nebo jím i být přestává. Souhlasím s J. Hiršalem a naopak, nevážím si moc definic nonsensu výčtem (prášilovské zkazky, parodie, palindromy, hříčky, dětské verše, rozpočitadla, výtvory umělého jazyka, novotvary, permutace, fonetická lyrika, gramatické hry, počítačové hry). Definice výčtem totiž nemíří k jádru pudla, nýbrž podle mého názoru směrem skoro opačným; za jádro nonsensového pudla pokládám jen jistý typ prožitku a to prožitku na straně konzumenta (tím samozřejmě nevylučuji situaci, ve které je konzumentem svého díla autor).
- Uvázali kozu utr utr utr utr ... - co přitom prožíváme? Nesmysl, protože to až do této chvíle nemá jasný smysl? Pravím, že to se smyslem ani s nesmyslem nemá nic společného - viz níže, v bodech b) a c), jsou dokonce platné matematické věty (tedy smysl "nejsmyslovatější") a při jejich nepozorném, nechápajícím nebo jen jiném než rigorózním poslechu lze prožít něco obdobného, jako při poslechu utr utr utr utr.
- Mez stínu vrženého je vrženým stínem meze stínu vlastního.
- Limita posloupnosti derivací ... je derivací limity posloupnosti... Kdybych obsah bodu c) zkompletoval, dostali bychom, tak jako v bodě b), platnou matematickou větu; ale o matematiku nám teď nejde. Jde nám o to, jak taková věta rezonuje v mysli a v těle toho či onoho adresáta.
- Prapodivný prožitek nonsensu jsem si vychutnal v rakouské restauraci, když číšník pedantsky zopakoval naši objednávku: also, Apfelsaft, Birnensaft, Himbeersaft und Traubensaft. Co to bylo? Tohle přece odněkud znám. Trvalo mi to snad 5 minut, než jsem si s nemalou námahou vzpomněl - viz e). Během těch 5 minut jsem ovšem prožíval něco zcela jiného než po nich. Této doby, kdy jsem poněkud rozuměl, ale v podstatě ještě nerozuměl, si dodatečně vážím nejvíc. Člověk by si totiž měl vážit doby, kdy si na něco nemůže vzpomenout; člověk, kterého nezaplaví zlost, může v té době o sobě i o světě ledacos zjistit.
- Apfelsaft, Birnensaft, Himbeersaft und Traubensaft? Co mi to připomnělo? Přece Divadlo Járy Cimrmana: Bratrovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah! Stejný rytmus, stejná intonace, stejné akcenty jako v té rakouské putyce; kdo by to ale čekal od rakouského číšníka? Jakkoli onen číšník vygeneroval v mé české hlavě zážitek typu nonsense, on o tom vůbec nevěděl, nebyl v žádném slova smyslu nonsensovým autorem, někdo by mu to musel vysvětlit, než by si svou zcela nahodilou autorskou potenci jakž takž uvědomil. A zážitek téhož typu NONSENSE jako tenkrát mě by ho asi ani po vysvětlení daného sachverhaltu nenavštívil.
- Osiřelou Emu vychovává teta přesvědčená o rozhodujícím významu zdravé stravy... Soulad formy a obsahu je tu zřejmý. Porušme tento soulad (obyčejnou či úřední větu nahraďme písničkou) a pohleďme, co se stane, viz g).
- Ema má tetu / teta dietu / teta dietu / a Ema tetu má // A Ema tetu má / a teta tě tu má / a teta tě tu má / má Emo // A tak tu Ema s tetou / ačkoli ještě dítě / ačkoli ještě dítě / v jídle / se nípe // A tak tu Ema s tetou / a ta teta s dietou / v jídle / se nípe // pipetou //
Prožitek nonsensu může v případech b) a c) vzniknout přinejmenším ze dvou zdrojů:
- z obdobné podivnosti kterou nepoučené ucho shledává ve sledu fonémů v bodě a) a také
- z podivné a překvapivé (pro někoho) podobnosti mezi strukturami b) a c) a mnoha dalšími, více či méně obdobnými strukturami. Viz např. vtipy typu Ten pán je ladič pian? Ani ne, on je spíš pijan než ladič.
Vraťme se k Josefu Hiršalovi: ani Čech, který nezná Divadlo Járy Cimrmana, by prožitek nonsensu v oné rakouské knajpě neměl. To je podstatné, prožitek nonsensu závisí také, ba hlavně, na příjemci, na jeho okamžitém naladění a na jeho životních znalostech a zkušenostech, vědomých i podvědomých. Často shledáváme, že jsme prožívajíce nonsens, vnímali rozpor obsahu a formy. Takový rozpor ale není pro vznik prožitku typu nonsens postačující, to je jasné; ale neplatí náhodou opačná implikace: když nonsens, pak tento rozpor? Taky ne, viz ozvěna rekapitulace objednávky z úst rakouského číšníka v mé české hlavě; žádný rozpor formy a obsahu v té číšníkově německé větě není. Ale v příkladu bodu g) rozpor mezi formou a obsahem nositelem nonsensu je.
Zkušenosti konzumenta textu mohou být všeliké, rozhodně tedy ne pouze veselé. Nonsens zkrátka nemá ani s veselostí, ani se smutkem nic společného. Jasně to říká Emanuel Frynta: nonsens se opírá o reálně existující dežaví konzumenta, kam patří i úzkosti, stesky a nejen zvídavost, fantazie a blažené sny; a míří tím k nonsensu jako k prožitku, to je snad zřejmé. Tzv. realisté si myslí, že se jich nonsens netýká a své prožitky typu nonsens odmítnou takto pojmenovat. Máme na to v češtině pěkné přísloví: Odříkaného chleba největší krajíc.