Jiří Weinberger s přáteli: Studio bez mikrofonu

Co nabízíme?

Premiérová setkání s původními písněmi, s povídkami a také s hudbou beze slov.
A hlavně s lidmi, kteří jsou toho všeho autory i interprety.

O třech knihách JW, Naděžda Sieglová

Vážený a milý autore,

srdečně Vás pozdravuji, nyní již z Brna. Tři knížky na mě čekaly a já za ně moc děkuji.

Pročítám převážně krátké básně knih "Anebo jen nezvyk?" a "Jak stalagnát!" a mohu opakovat už dříve vyslovené soudy o hravosti (té je podstatně méně než v předchozích knihách), o inteligentním humoru, o intertextových odkazech, o aluzích.

Nové texty obsahují ale ve větší míře ironizující složku, vztahující se k obecným i niterně osobním zážitkům (to je můj dojem). Pak to ovšem není jen humor, ale především reflexe světa podaná se sžíravým pocitem deziluze, s negací, plynoucí z osobních prožitků (?), z obecné nálady, prostě reflexe související s věkovým vnímáním okolí, jeho projevů, s jakýmsi snad rozčarováním.

Z tohoto pohledu je třetí knížka "Za modrou oblohu vděčíme mrakům" ... těm, které bůhvíkam odtáhly ... pohlazením rázu nostalgického asi souvisejícího s žánrovou i tematickou pestrostí obsahu. Oceňuji nápad s abecedním uspořádáním textů, zajímavé je hledání podnětů pro vznik jednotlivých čísel nebo zamyšlení nad paralelou matematik - básník a písničkář.

Zejména nové básně a nové a novější prózy nejsou často četbou pro odpočinek, hravost je jim vlastní jen občas, jsou prostě jiné. Jiný je pravděpodobně i jejich autor, spíše satiricky mystifikující než pohrávající si se slovy či situacemi.

Myslím, že jsem toho napsala o svých dojmech dost. Samozřejmě mnohé zůstává nevysloveno, možná, že vaše vnímání vlastního díla je odlišné, dejte vědět.

V každém případě jsem ráda, že mohu sledovat psaní autora, o němž jsem před několika lety napsala slovníkové heslo, takže znovu díky.

Moc přeji hodně další inspirace a jistě i zdraví.

Naděžda Sieglová

únor 2021

 

<< zpět

 

 

 

viz. také www.timing.cz