Jana Vodňanského jsem znal 60 let, on mě asi tak 45. V posledních letech jsem býval jeho dvacetiminutovým hostem v Lazarské 8, v kavárně Caféidoskop.
Před každou akcí jsme se sešli v kavárně Lajka, která zčásti patří Janovu synovi, a důkladně jsme si nachystali, o čem budeme před diváky diskutovat. Nicméně nikdy, opravdu nikdy, jsme ten připravený plán nedodrželi a mluvili jsme vždy jen o tom, co nás pár vteřin před začátkem v režimu tady a teď napadlo.
Občas mi někdo řekne "tak to jste se vůbec nemuseli scházet a plánovat". "Ne!" odpovím, museli jsme se scházet, abychom se poznávali. To úplně nečekané z toho pak v náhlých nápadech před lidmi vyrůstalo.
Měl jsem jako dítě, pubescent, dospělý a vlastně na většině životních přechodů malé i velké vzory. Pro dnešní rozjímání se hodí tato posloupnost vzorů velkých:
- Emil Zátopek, cca od 6 do 10 let,
- Jiří Suchý, cca od 15,
- Ivan Vyskočil, cca od 20,
- Jan Vodňanský, cca jako ten Vyskočil.
Zátopka jsem záhy opustil, jeho cestami to nešlo. Ad další tři: "Jsi matematik, proč děláš ty nelogické legrácky?" zeptá se i v současnosti někdo starostlivý. Odpovídám: a) to nejsou legrácky, b) Suchý, Vyskočil a Vodňanský vládnou lepší logikou než mnohý ekonom, jen ta logika je obecnější. Text totiž, hned jak začne, vyrůstá nejen z okolí, ale také, ba především sám ze sebe, jeho předpoklady a nejen dedukce se kompletují za pochodu. Dobří spisovatelé a textaři zvedli laťku do výšky, kterou ti špatní bez uzardění podskakují. Někteří vědomě, někteří to jen tuší, někteří ani to ne.
Myslím si, že Suchý rozčiloval totalitní cenzory především svou básnickou precizností a tím, že psal jako by jich nebylo. Co tím sleduje, obávali se, vždyť prachy lze vydělat i horšími texty? Vodňanský byl tematicky ostřejší, viz např. ukázka z díla fiktivního Bedřicha Bobše "Skupina trpaslíků se dezorientuje podle buzoly". To mělo v chytrých diváckých hlavách okamžitou odezvu: buzola = generální linie plus ještě akusticky blízká buzerace, trpaslíci = zoufalé politbyro, kdykoli skalpovatelné shora nebo rovnou z Moskvy, dezorientuje = dogma nemůže orientovat, ani kdyby chtělo, a ono navíc ani nechce, cílem dogmatu je buzerace.
Chytré hlavy měly za totality i někteří cenzoři a právě ti zakazovali a zakazovali. Což byla pro V+S ta nejlepší reklama alias vládní a stranická blbost - zaprodané, byť inteligentní, hlavy musely plnit rozkazy shora.
Relativně svobodná současnost už Janovi takovou zakazovací gratis reklamu darovat nemohla. Nevím, zda si to dokázal plně uvědomit, opravdu nevím. Vydat se zcela jinou cestou by asi dokázal, ale možná, že už nechtěl. Nedivím se mu, sám jsem ad satira explicitní jen velmi zřídka, viz tyto mé verše:
V půl páté Havlíček / zuby si čistí, / v liché dny horní / a v sudé dny dolní.
Pak v plné polní / s majákem na střeše / uhání do práce / cestou se učeše.
A moje ráno? / Dlouho spím, / neboť vím: / Je o mě postaráno.
Protože mě mnozí z vás znají i z hlediště, zarecituji vám nyní několik kousků, které ještě nikdo neslyšel:
Důchodci a důchodkyně, probuďte se, nejste v kině. Volební čas pochmurný? Neváhejte! Do urny!
Je to rada pro nás lidi, zdaleka ne pro bohy: Dokud nejsme invalidi, vystřídejme polohy.
Na cestách je bláto, v ovzduší je prach, mnohé nové dobré zprávy sepisuje vrah.
Idoly se kácí, kočky žerou ptáci, draví ptáci funebráci - na zdech duní hrách.
Při práci se svým diářem / zírám občas jak opařen. / Diáři tváří v tvář / divný jsem kronikář.
Zírám jak opařen.
Co se to stalo s mým rozumem? / Co se to stalo s mým rozumem? / Už vím! Už vím! Už vím!
Nejsem jím obdařen.
Děkuji vám za pozornost.
říjen 2021