Jiří Weinberger (text) - Petr Wohl (ilustrace), nakladatelství Krigl, 2022
Vážený a milý autore,
srdečně Vás pozdravuji, nyní již z Brna. Tři knížky na mě čekaly a já za ně moc děkuji.
Pročítám převážně krátké básně knih "Anebo jen nezvyk?" a "Jak stalagnát!" a mohu opakovat už dříve vyslovené soudy o hravosti (té je podstatně méně než v předchozích knihách), o inteligentním humoru, o intertextových odkazech, o aluzích.
Nové texty obsahují ale ve větší míře ironizující složku, vztahující se k obecným i niterně osobním zážitkům (to je můj dojem). Pak to ovšem není jen humor, ale především reflexe světa podaná se sžíravým pocitem deziluze, s negací, plynoucí z osobních prožitků (?), z obecné nálady, prostě reflexe související s věkovým vnímáním okolí, jeho projevů, s jakýmsi snad rozčarováním.
Z tohoto pohledu je třetí knížka "Za modrou oblohu vděčíme mrakům" ... těm, které bůhvíkam odtáhly ... pohlazením rázu nostalgického asi souvisejícího s žánrovou i tematickou pestrostí obsahu. Oceňuji nápad s abecedním uspořádáním textů, zajímavé je hledání podnětů pro vznik jednotlivých čísel nebo zamyšlení nad paralelou matematik - básník a písničkář.
Zejména nové básně a nové a novější prózy nejsou často četbou pro odpočinek, hravost je jim vlastní jen občas, jsou prostě jiné. Jiný je pravděpodobně i jejich autor, spíše satiricky mystifikující než pohrávající si se slovy či situacemi.
Myslím, že jsem toho napsala o svých dojmech dost. Samozřejmě mnohé zůstává nevysloveno, možná, že vaše vnímání vlastního díla je odlišné, dejte vědět.
V každém případě jsem ráda, že mohu sledovat psaní autora, o němž jsem před několika lety napsala slovníkové heslo, takže znovu díky.
Moc přeji hodně další inspirace a jistě i zdraví.
Naděžda Sieglová, červen 2022