Jiří Weinberger s přáteli: Studio bez mikrofonu

Co nabízíme?

Premiérová setkání s původními písněmi, s povídkami a také s hudbou beze slov.
A hlavně s lidmi, kteří jsou toho všeho autory i interprety.

Weinberger Jiří a Vích Michal: Kroky po krách, recenze knihy a CD, Kindlerová Rita

Weinberger, Jiří a Vích, Michal: Kroky po krách, Víte co leželo za městem, ilustrace Jana Hejná, vydavatelství a divadlo Dopoledne a Odpoledne, Praha 2003, 2. vydání
Víte co leželo za městem, CD, text: Jiří Weinberger, hudba: Michal Vích, vydal: g. parrot, Praha 2003

Divil se chodec po Praze
divil se vlastní odvaze
Šel se svou ženou
Šli na červenou
Osaměl chodec po Praze

Takováto konstatování skutečnosti nejsou neobvyklá v poetické tvorbě Jiřího Weinbergera. Lyrika prakticky na každém kroku, i když kroky jsou po krách, tedy si nejsou jisté žádným ze svých došlápnutí, jak o tom svědčí kroky chodce s chodkyní a naše životy. Knížka Weinbergerovy poezie doplněná hudbou Michala Vícha navazuje na předchozí vydaná dílka (Povídá pondělí úterku či Ach ty plachty, kde je mám?). Liší se však vyzrálostí, i když v ní najdeme tři básně z předchozích knih. Na první pohled zaujme autorova vynikající znalost češtiny a schopnost si s českým jazykem hrát, takzvaně se mu dostat pod kůži a vytvořit sled lehce čtivých polononsensových, jednou krátkých slovních hříček, jindy dlouhých básní. Nelze ovšem mluvit o klasickém nonsensu či limericku, protože sdělení je ve většině případů velice závažné. Autor se již v první sbírce dotýká nejhlubších lidských citů, pocitů, nutkání, komplexů...

...

Mé tělo prahne po souznění
ach ano duševním
tělo, které už přebolelo
tělo jak pestré leporelo
v souznění – blouznění

Nesahej mi na psychiku
tam je samá kost

...

Sáhni radši po slovníku
tam je všeho dost

...

(Cvrkot cikád)

Ovšem černý humor, někdy dohánějící až k slzám v záchvatech smíchu, převládá a nutí dospělé k zamyšlení nad vlastním konáním, snahami a stálým hysterickým shonem, děti pak bez ostychu a nepoznamenané přijímají zřejmě bez problému a zatížení dospělých hravý jazyk a skvělou hudbu. Ale vypovídací talent nelze nepostřehnout. Autor klidně konstatuje:

Jsou chudí duchem mnozí z těch
kdo stále za mamonem pádí
a navíc
svět jim padá druhým uchem ven
a oni stále za mamonem pádí
a navíc
stále na ně číhá den
kdy dospěchají na buben
a nebudou tam rádi

...

A bezohledný lakomec
ten co se směje nakonec
si na ně svrchu flusne
a spokojeně usne
rozepnutý nechá poklopec

...

(Jsou chudí duchem)

Jinde se autor při odhalování vlastních snů a tužeb vtěluje do dítěte a zpovídá se, i když v er-formě:

Žije dítě zakřiknuté
žije pod kobercem
sní tam o tom že se stane
jednoho dne hercem

Žije dítě zakřiknuté
naplacato potmě
placaté má oční důlky
i srdeční chlopně

...

(Žije dítě zakřiknuté)

Zde se dostáváme k další Weinbergerově zálibě, a tou je herectví. Autor je sice matematik, ale to mu nebrání - sám tvrdí, že spíš naopak, - v tom, aby spolu s M. Víchem stvořili hudebně-poetická vystoupení, kabaretní pásma.

Michal Vích je známou osobností na poli filmové hudby (Kouř, Pražská pětka, Co chytneš v žitě aj.). Básně dovede mistrně doplnit o klavírní party a na vystoupeních ještě umocnit jejich lehkou lidskost zpěvem. Melodie jsou více než srozumitelné a po krátké době nutí posluchače si je pobrukovat, pohvizdovat. Zcela samovolně se totiž usazují v paměti, takže jak již bylo uvedeno na několika vystoupeních současných V&W (viz recenze Pavla Klusáka v čas. Týden z 6. 10. 03 „Smysl nebo nesmysl, mnohdy je to totéž“), tyto zhudebněné texty jsou na nejlepší cestě ke zlidovění.

CD Víte co leželo za městem se od kabaretních vystoupení liší, což mu ovšem neubírá nic na vynikající kvalitě, a to jak výběrem písní, tak jejich provedením a aranžmá. To je oproti předchozím nahrávkám velmi pokročilé, chce se říci až odvážné pro ty, kteří tvorbu V&W znají.

Pro klávesové mistrovství Vícha se nabízí srovnání s formáty typu R. Wakemana a ve spojení s poezií Weinbergerovou pak mnohdy podobnost s některými písněmi bří Ebenů. Nerozlučně spjatý se samou podstatou tvorby je ženský prvek, který na CD zastupuje hlas Pavlíny Vojtové. Jako na míru jí snad byla ušita píseň Jestli mě namíchneš:

Jestli mě namíchneš
pošlu ti fakturu
nad kterou zazpíváš
jak tenor na kůru

...

Čeká tě potkane
masakr na účtu
za ten můj zpackanej
vodcházím na poštu

...

Jindy nás skoro obejde hrůza z hororovitého zpracování a Víchova podání příběhu Ema má tetu, anebo nás trpce zasáhne parodie na popové šlágry Dříve než místečko v hrobečku. Nezbývá než doufat, že se dočkáme dalších vystoupení, dalších krásných textů a melodií a že si nebudeme muset spolu s autory „zazpívat naposled, že tenhle den se nepoved“.

Rita Kindlerová, 10.12.2003

zdroj: www.iliteratura.cz

 

<< zpět

 

 

 

viz. také www.timing.cz