Jiří Weinberger s přáteli: Studio bez mikrofonu

Co nabízíme?

Premiérová setkání s původními písněmi, s povídkami a také s hudbou beze slov.
A hlavně s lidmi, kteří jsou toho všeho autory i interprety.

Obydlený meteorit - smysluplný večer naplněný nonsensem, Tomáš Pohl, 2012

Nevím už, kdy se mě kamarád František Vlček zeptal, zda znám básníka Jiřího Weinbergera (JW). Popravdě jsem řekl, že nikoliv. Trvalo delší dobu, než se mé přání JW poznat splnilo. Patnáctého ledna 2013 a jsem se s ním v kavárně Cafeidoskop v Praze s setkal poprvé.

JW vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK a když nepíše básně a nepřekládá či nevystupuje, věnuje se aplikaci počítačových simulací pro organizaci a řízení projektů a řízení jejich rizik, výuce komunikačních dovedností etc. A své malé firmě TIMING Praha.

Nechme ale matematiku a soustřeďme se na kulturní tvorbu JW. Je mj. autorem tzv. nonsensové poezie, kam jsou řazeni Emanuel Frynta, Josef Hiršal, Antonín Přidal, Jan Vodňanský a další. Ze světových autorů pak např. Christian Morgenstern, Edward Lear, Daniel Charms a také Ogden Nash.

Vedle vlastní tvorby JW překládá hlavně básně Američana Ogdena Nashe; vydal v roce 2006 sbírku Kdyby Ogden uměl česky – What if Ogden Could Speak Czech a v roce 2012 leporelo Kabaret Ogden N., které je současně scénářem stejnojmenného klubového pořadu.

První básnickou sbírkou Jiřího Weibergera byla kniha Povídá pondělí úterku z roku 1995. Poté následovala řada dalších - viz www.j-w.cz nebo www.wikipedia.cz.

V kabaretu Obydlený meteorit vedle JW účinkují jeho hudební spoluautoři Hana Tonzarová a Miloš Kysilka. Hana Tonzarová vystudovala Husitskou teologickou fakultu UK v Praze a krom toho, že tam vyučuje, vede i pěvecký sbor Mistra Jakoubka ze Stříbra. Miloš Kysilka je vedoucím souboru Swing Cheek, hraje na klávesy a spolu s Hanou Tonzarovou zhudebnil řadu textů Jiří Weibergera popř. je v obou kabaretech podbarvuje variacemi na své i obecně známé melodie.

Kabaret Obydlený meteorit je kompozicí několika vyprávěných povídek (pozorný divák si povšimne, že zpravidla rytmizovaných a tedy vlastně zhudebnitelných), proložených verši a písněmi. Je u nonsensové poezie namístě obvyklá otázka „Co tím chtěl básník říci?“. Odpovězte si sami.

JW si hraje s češtinou, klade ji na lékárnické váhy, spojuje nespojitelné a vytváří tak řady slov zvonících, chechtajících se a rozchechtávajících - ty, kteří se v této době s přívlastky blbých nálad, dokážou soustředit a vnímat krásu jazyka.

Ukázka písně líčící autorovo dobrodružství s tlustou dámou, která se k němu vecpala do výtahu, podané s cembalem ve stylu barokní opery:

Představte si prosím / obdélník, prakticky vzato čtverec / do kterého je vepsána kružnice. A k tomu menší kružnici / vepsanou do jednoho z rohů čtverce / mezi jeho dvě strany a ten široký kruh. // To byl v tu chvíli půdorys rychlovýtahu / A teď nám poraďte! (říkám záměrně nám, neboť jsem v tu chvíli s onou dámou vytvořil nerozborný kolektiv) jak stisknout tlačítko s pětkou / označující patro / kam se chcem‘ oba dostat. / Nijak. / To prostě nelze. ///

JW, krom literárního talentu, je i výborným hercem. Jeho učitelem nebyl nikdo menší než Ivan Vyskočil, mimořádně autentický herec a autor mnoha nádherných her a povídek.

Civilní zpěv JW občas zabojuje s vysokými školenými tóny Hany Tonzarové, ale nadhled a hudební rutina Miloše Kysilky vše rovná a dává projevu tohoto tria tří velmi rozmanitých lidí řád a lad.

Jsem rád, že ještě existuje poezie a jsem šťasten, že v době honby za mamonem a laciným a rychlým úspěchem se najde někdo, kdo mě dokáže nonsensuálně pohladit a naladit a připomenout, že být šťastný není zase tak složité. Stačí jen najít a vnímat.

 

<< zpět

 

 

 

viz. také www.timing.cz